UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O tomhle obzvlášť hlučném newyorském triu mám poměrně vysoké mínění, a to nejen z toho důvodu, že tak důmyslně zpraseným zvukem kytar nedisponuje jen tak někdo. Od no name joudů, kteří se zhlédli v „Loveless” od MBV, ale nabyli dojmu, že nemusí nic moc umět, aby něco podobného zahráli, je odlišuje schopnost dosadit onomu zvuku jasně střižený a rozpoznatelný materiál. Strojová, odlidštěně nazvučená rytmika se s kytarovými motivy povytahanými ze starých britských kytarovek (nejedná se o přímé vykrádání) kloubí v hlukové nárazy, nikoliv stěny, ale nárazy. Neboť je to celé tak nervózní, klidné a rozpolcené, stejně jako Ackermannovy texty odkopnutého roztržitce.
Na „Worship” se navzdory všeobecnému zklidnění materiálu rozervanost dále prohlubuje. A skladbám znatelná vzdálenost mezi uvolněným brnkáním a zběsilými výpady svědčí. Zachraňuje je totiž od naprosté banality. Proti zdařilé produkci stojí materiál, který v porovnání s předchozími deskami zaostává, schopnější skladby či pasáže jsou ubíjeny balastem. Přesněji řečeno balastem, který by v nějaké korektnější a uhlazené podobě plnil alba britských hitparádových senzací z kategorie JOY DIVISION revival.
Věřím tomu, že by Oliver Ackermann byl schopný nahrát glitchové či noisové album postavené pouze na kytaře a výsledek by neskončil katastrofou. Naopak, třeba bych si ty volnější struktury, pakliže by byly příjemné na poslech, velmi rád poslechl. Vlastně bych vřele bych uvítal cokoliv, co by neobsahovalo skladby jako „Dissolved” (ta by nemusela být tak špatná nebýt toho imbecilně jásavého riffu někde v polovině) nebo skladby... teď fakt nevím, prostě se slily do něčeho, na co se těžko vzpomíná. Vyzkoušejte radší EP, které vyšlo též tenhle rok. Je stejně tak produkčně zajímavé, ale o několik tříd živější.
Ožrala v červenobílém sametu bude pořád ožrala, nikoliv Santa.
5,5 / 10
Oliver Ackermann
- kytara, vokály
JSpace
- bicí
Jono Mofo
- basa
1. Alone
2. You Are The One
3. Mind Control
4. Worship
5. Fear
6. Dissolved
7. Why I Can't Cry Anymore
8. Revenge
9. And I'm Up
10. Slide
11. Leaving Tomorrow
Worship (2012)
Onwards To The Wall (2012)
Exploding Head (2009)
A Place To Bury Strangers (2007)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Dead Oceans
Stopáž: 44:32
Produkce: A PLACE TO BURY STRANGERS
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.